Hana Marvanová: Svěřenské fondy bych škrtla úplně
Zpřísnit dohled nad exekutory a omezit byznys s dluhy, dokončit nové zákony o státním zastupitelství a soudních znalcích, posílit odškodňování obětí trestných činů a vypořádat se s problémy nového občanského zákoníku i novelou zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Také zefektivnit činnost soudů, přenést část jejich agendy v prvním stupni na správní orgány a připravit nové civilní i trestní procesní normy. To jsou podle první náměstkyně ministryně Hany Marvanové hlavní úkoly, které v tomto volebním období leží před ministerstvem spravedlnosti.
bývalý šéfredaktor Právního rádce
- ČLÁNEK
Některé novinky jsou přitom citlivé nejen odborně, ale i politicky, jako změna pravidel pro exekutory. Podle Marvanové přitom právě jejich komora měla dříve na ministerstvu zastání. „V posledních letech se to posouvá zpátky, ale vliv některých izolovaných profesních či zájmových skupin tady byl patrný,“ říká.
Jaké jsou vaše současné legislativní priority?
Vezmu to po jednotlivých oblastech. U exekucí chystáme novelizaci občanského soudního řádu a exekučního řádu. Dále shromažďujeme připomínky k novému občanskému zákoníku (NOZ). Vyhodnocujeme, jestli existují nějaké opravdu akutní problémy, které by se musely vyřešit buď novelizací, nebo změnou doprovodných zákonů. A chystáme také zákon o státním zastupitelství a změnu trestní odpovědnosti právnických osob.
Byla ustavena rekodifikační komise k trestnímu řádu, jíž předsedá soudce Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Měla by být ustavena komise i k procesním civilním předpisům, kde je zatím jmenován předsedou Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu. Pracujeme na přípravách nového zákona o znalcích a tlumočnících. Poslali jsme do připomínkového řízení zákon, který se týká výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, a chceme také posílit odškodňování obětí trestných činů z majetku, který propadl v trestním řízení státu. Celkem je v legislativním plánu 15 zákonů.
Co budete řešit primárně?
Rozvinul se takzvaný byznys s dluhy, kdy se vymáhání pohledávek i přes exekuci stalo natolik výhodným, že často dochází k vymáhání pro samotné přísudky, nikoli pro vymožení jistiny. Přísudky pro exekutory a advokáty jsou v součtu nepřiměřeně vysoké zejména u bagatelních pohledávek. Kritizoval to Ústavní soud, podle kterého často nejde o účelně vynaložené náklady, jež by korespondovaly s výší vymáhané částky. V této souvislosti je tak připravena novela advokátního tarifu. Zároveň byla do vlády odeslána novela občanského soudního řádu a exekučního řádu, která by měla přiznávat paušální náhradu nákladů i nezastoupeným účastníkům řízení.
Cílem této novely je také omezit možnost postihnout exekucí majetek, který byl ve společném jmění manželů, ale o jehož vyloučení ze SJM uzavřeli manželé v mezidobí dohodu nebo soud rozhodl o zúžení společného jmění manželů. A to tak, aby tento majetek nemohl být postižen exekucí pro dluhy, které vznikly následně, což je v současnosti možné.
Kromě toho připravujeme širší novelu občanského soudního řádu a exekučního řádu, která se týká problematiky exekucí v několika směrech. Ty vycházejí z dohledové činnosti ministerstva nad exekucemi a samozřejmě také z připomínek z praxe a stížností na provádění exekucí. Chtěli bychom lépe definovat kárné provinění exekutora, tak aby za některé úkony, na které si lidé stěžují, byl postižitelný. Jedním z příkladů může být exekuce způsobená malou pohledávkou, kvůli níž se prodá nemovitost velké hodnoty. Dnes je sice zakotveno, že by měl exekutor postupovat přiměřeně k velikosti vymáhané částky, ovšem ne vždy se to děje. Pokud pak chce ministerstvo podat kárnou žalobu u Nejvyššího správního soudu, je to obtížné, protože současná úprava poskytuje exekutorovi velkou volnost.
V tomto směru bychom také chtěli upravit odměňování exekutorů, tak aby bylo pro dlužníky výrazně výhodnější uhradit pohledávku po zahájení exekuce, aniž by musela být přímo provedena. Cílem je, aby se počet exekucí dlouhodobě snížil, protože ač nyní klesá, v souhrnu je to číslo stále velmi vysoké.
Dalším tématem je teritorialita exekutorů. Uvažujeme nad úpravou, jako je tomu třeba u notářů. V poslední době se k ní také přikláním, protože by umožnila vázanost exekutora na určitý soud, zatímco nyní může působit odkudkoli. Zlepšilo by to i dohled nad činností exekutorů ze strany soudu. Omezilo by to také dravost exekutorského byznysu. V tomto směru by rovněž bylo vhodné upravit zákon tak, aby exekutoři jednali s dlužníky. Vždycky je pro všechny levnější, když exekutor vysvětlí dlužníkovi, že je lepší zaplatit nebo se například dohodnout na splátkovém kalendáři.
Část odborníků ale tvrdí, že volná soutěž zajišťuje efektivitu a je především důležité, aby vymáhání bylo rychlé. Není to argument proti tomu, co říkáte?
Můj názor se také vyvíjí a už se kloním k teritorialitě. Především kvůli tomu, jak se rozvinul byznys s dluhy. A i kvůli excesům, k nimž dochází, si myslím, že je to jeden z nástrojů, jak dostat exekutory do kolejí, které by z jejich profese udělaly vážené povolání, protože chrání práva věřitelů. Třeba u notářů žádná negativní konotace neexistuje. Větší kontrola by tak měla být v zájmu samotných exekutorů.
Zmínila jste nový občanský zákoník, jak ho vidíte s odstupem několika měsíců od účinnosti?
Beru ho jako fakt. Rekodifikace byla nutná a důležitá a mělo se k ní přistoupit dávno. V roce 1990 jsem patřila k těm, kteří říkali, aby se namísto záplatování starého občanského zákoníku a přijímání neustálých novel přejal nějaký fungující kvalitní občanský zákoník ze zahraničí – belgický, rakouský nebo německý.
Nicméně rekodifikace tady je a bude nějakou dobu trvat, než vyplavou na povrch čistě výkladové a naopak ryze věcné problémy. Nyní jsme ve fázi inventury, kdy máme za úkol zmapovat akutní problémy. Proto byl úřadům a dotčeným organizacím rozeslán dotazník, prostřednictvím kterého mají ministerstvu sdělit ty zásadní problémy, které požadují řešit. Podněty vyhodnotíme a z hodnocení vyplyne, které problémy se dají řešit výkladem a kde bude potřebná novelizace. Osobně nejsem přítelkyní častých novelizací. Patřím k zastáncům teze, podle které je ještě horší než špatný zákon stále se měnící zákon. Tím se akorát nadělá více chyb. Jsem zastáncem uvážlivých změn, a to jen tam, kde to bude nutné.
Co byste sama změnila ihned?
Osobně vidím dvě akutní věci, a to jsem spíše mírný kritik, který nezastává, jak říkám, bezhlavé novelizace za každou cenu.
První je již zmíněné SJM, kde je obsažena konstrukce, že za určitých předpokladů manžel majetkem v SJM odpovídá i za dluhy, které měl manžel před manželstvím. To je nesmírně tvrdá konstrukce, protože manželé nemají profit z toho, co získali před manželstvím, ale mají přitom mít ztrátu z dřívějších pohledávek.
Druhá věc, která mi vadí už dlouho, je institut svěřenských fondů, k němuž by se měl připravit dokonce zákon, který by nastavil jejich evidenci. Celý institut bych ale zrušila raději dříve než později. Jakmile se to rozběhne, bude velice obtížné to rušit. Už když se přijímala nová úprava, byla jsem proti, protože je to pokračování v netransparentní formě vlastnictví. Byť existují svěřenské fondy třeba v Kanadě a jinde, domnívám se, že u nás by se rozmohlo jejich zneužívání.
Z praxe se ozývají hlasy, že by se svěřenské fondy mohly modifikovat a využít pro některé účely, jako je zajištění financování nebo při insolvencích, byla byste pro?
Jsem příznivcem toho je škrtnout. Je to něco, co mít můžeme a nemusíme. Nemají je zdaleka všechny právní řády a experimentovat s netransparentním vlastnictvím v prostředí České republiky, kde se tak rozmohlo anonymní vlastnictví akciových společností a skrze něj nelegální aktivity, je riskantní. Zaregistrovala jsem i určitá stanoviska z FAÚ a z vlády, kde tento problém také vnímají.
Jak vidíte časové hledisko novelizace NOZ?
Teď budeme vyhodnocovat podněty, a co je akutní. Jsou to třeba i chyby formulační nebo skoro možná chyby tisku. Ale rozhodně by mělo jít o stručnou novelizaci, termín předložení vládě je v červenci letošního roku.
Akutní věci jako svěřenské fondy by měly být řešeny už v této první novele?
To je můj názor a osobně si myslím, že je jednoduchá změna vypustit jeden institut, který se zatím v praxi nerozvinul.
Měla by tedy navazovat větší novela? Kdy?
Mluví se o tom, že velká novela má navázat za dva roky. Protože i když NOZ nabyl účinnosti 1. ledna, dobíhá řada věcí ještě podle starého zákoníku. Nejsou tedy ještě zkušenosti, co to způsobí v praxi. Já bych ji viděla někdy během dvou let.
Už jste se sama osobně s NOZ setkala?
Třeba v notářské kanceláři, když jsme potřebovali plnou moc. V NOZ je totiž stanoveno, že pro určité záležitosti musí mít plná moc formu notářského zápisu. Z mého pohledu je to naprosto nadbytečné. V Komisi pro aplikaci nové civilní legislativy se teď řešil problém ohledně poboček zahraničních společností. Byl přijat výklad, který umožňuje vybavení plnou mocí vystavenou podle práva, kde sídlí mateřská firma.
Jak vnímáte snahu Nejvyššího soudu preventivně sjednocovat judikaturu? Například nedávno zveřejněnou metodiku pro odškodňování?
Zrovna tu vnímám velmi pozitivně. Jsem z praxe a myslím, že cokoli, co usnadní účastníkům nebo potenciálním účastníkům sporů předvídatelnost rozhodnutí, je dobře. Nejhorší jsou dlouhotrvající soudní spory, kde nevíte, jak to dopadne, a než se to vyjudikuje, tak uplyne 10 až 15 let. To se může promítnout negativně na životech konkrétních lidí, takže já v tomto směru nejsem právní purista, ale spíše praktik.
Jak konkrétně probíhají práce na rekodifikaci procesních norem?
V průběhu května by měli být jmenováni členové komise pro rekodifikaci civilního procesu. Mělo by jít o zastánce různých směrů a dotčených profesí. Považovala bych za úspěch, kdyby byla rekodifikace dokončena v tomto volebním období. Myslím tím oba procesní předpisy, přičemž u toho trestního je to pravděpodobnější. Komise pro nový trestní řád už totiž začala pracovat.
Jaké jsou hlavní cíle těchto rekodifikací?
Cíl je podobný u obou procesních řádů – zvýšit rychlost. Aby se lidé v dohledné době dovolali spravedlnosti.
U trestního řádu je prioritou co nejvíce zkrátit přípravné řízení, aby se věc dostala co nejdříve k soudu.
U civilních předpisů se pak některá řízení táhnou velmi dlouho. Má to řadu příčin a není to jen tím, že by se soudci dopouštěli průtahů. Pravé důvody spočívají především v zatěžování soudů agendou, kterou by vůbec nemusely řešit. Podle našeho návrhu by třeba agenda úvěrů, pojistného, plateb za energie, vodné, stočné a podobně, kterých je až 200 tisíc ročně, měla být alespoň částečně odkloněna na jiné orgány. Soudům by se pak tyto věci měly dostávat až ve fázi přezkumu. Pokud by se takto podařilo soudy odbřemenit, mohly by se věnovat skutečně složitým věcem.
Chceme také omezit takzvaný ping-pong mezi soudy. Soud prvního stupně nějak rozhodne a soud druhého stupně místo toho, aby po případném doplnění dokazování sám rozhodl, věc zruší a vrátí. To je pravidlem. Tím ale dojde k průtahům třeba o několik let. Chceme posílit princip apelace, aby se věc v případě nespokojenosti účastníků dostala co nedříve k mimořádným opravným prostředkům. To také umožní rychlejší vytvoření judikatury, která je důležitá pro rozhodování jiných případů.
Je správné, aby zákony psali a zároveň komentovali a nakonec judikovali ti samí lidé, není to moc velká koncentrace jmen a myšlenek na jednom místě?
Je to tady zažitá praxe. Ale právě z toho důvodu by měly být komise složeny co nejvíce reprezentativně a měly by v nich být zastoupeny různé názory z různých profesí. Aby nepřevažovali jen akademici, soudci Nejvyššího soudu nebo jen advokáti. To samé si myslím o minulosti, kdy byl tady na ministerstvu velký vliv exekutorské komory. V posledních letech se to posouvá zpátky, ale vliv některých izolovaných profesních či zájmových skupin tady byl patrný.
Jak se díváte na současnou změnu názoru Ústavního soudu, který řekl, že je potřeba vyčerpat mimořádné opravné prostředky, aby se mu věc mohla předložit?
Myslím, že je to v pořádku. Jako advokátka jsem se vždy snažila vyčerpat všechny prostředky. Ústavní stížnost je ten královský prostředek poslední v řadě. Navíc když účastník nepodá dovolání, tak se zbavuje jednoho opravného prostředku, tudíž je to i v jeho zájmu.
Ubylo by ústavních stížností, kdyby Nejvyšší soud posuzoval případy s ohledem na Listinu a na Ústavu. Koneckonců i obecné soudy by měly a mohly přihlížet k jeho judikatuře. Když projde obecnou soustavou soudů rozhodnutí, které je následně z důvodu protiústavnosti zrušeno, tak něco není v pořádku.
Závěrem k trestní odpovědnosti právnických osob, vidíte tam nějaký důvod pro změnu?
Návrh novely je v připomínkovém řízení a měl by jít v červnu do vlády. V souladu s vládním programovým prohlášením by se měl rozšířit okruh trestných činů. Dochází ke změně koncepce tak, že by právnická osoba nebyla zodpovědná jen za vyjmenované trestné činy, ale naopak by odpovídala za všechny kromě těch výslovně vyloučených. Půjde například o trestný čin dvojího manželství, vlastizrady, ale i jiné. –
JUDr. HANA MARVANOVÁ
– první náměstkyně ministryně spravedlnosti ČR
– bývalá disidentka, v minulosti byla několikrát zvolena poslankyní, krátce také zastávala pozici místopředsedkyně Poslanecké sněmovny ČR
– před příchodem na ministerstvo působila jako advokátka a veřejně se angažovala
– absolvovala Právnickou fakultu UK v Praze
„Osobně nejsem přítelkyní častých novelizací. Patřím k zastáncům teze, podle které je ještě horší než špatný zákon stále se měnící zákon. Tím se akorát nadělá více chyb. Jsem zastáncem uvážlivých změn, a to jen tam, kde to bude nutné.“
